Údaje o inflaci v eurozóně ze srpna překvapily jejím oživením. V srpnu vzrostl harmonizovaný CPI v Evropě o 3 %, po čemž následoval růst o 3,4 % v září a 4,1 % se očekává v říjnu, podle údajů Eurostatu. Taková míra nebyla dosažena od roku 2011 a je také možné, že bude nadále růst, pokud bude nadále růst cena energií. Může se zdát, že měnové podmínky by nyní měly být méně expanzivní, ale v červenci, kdy Evropská centrální banka oznámila změnu strategie měnové politiky, přesně poukázala i na to, že mohou nastat dočasné odchylky od jejího inflačního cíle, směrem nahoru.
Nový inflační cíl ECB
Úloha Evropské centrální banky (ECB) je definována ve Smlouvě o Evropské unii a ve Smlouvě o fungování Evropské unie, kde je pověřena dosáhnout cíle cenové stability a také má volné ruce při definování toho, co se rozumí pod pojmem strategie k jeho dosažení.
V roce 1998 byla cenová stabilita definována jako meziroční nárůst o méně než 2 % harmonizovaného CPI a v roce 2003 bylo specifikováno, že cílem je udržet míru inflace nižší, ale blízko 2 %.
Cíl pro rok 2003 předpokládal určitou asymetrii ve své formulaci, protože 2 % byla maximální hranice a inflace mohla být pod ní. To znamenalo, že pokud byla inflace na úrovni 1 % nebo méně, neexistovalo žádné opodstatnění pro expanzivní kroky ECB. A zde se dostáváme k novele představené v červenci 2021, která stanovuje střednědobý inflační cíl ve výši 2 %, což má několik důsledků:
Cíl je symetrický a odchylky nad cílem jsou stejně nežádoucí jako pod ním a ECB je v obou případech koriguje.
Cíl je střednědobý, což znamená, že mohou existovat dočasné odchylky. Tímto způsobem se centrální banka snaží stabilizovat inflační očekávání, která jsou pro finanční trhy zásadní.
Objasňuje expanzivní činnost ECB, když je inflace neustále pod cílem, protože ekonomiky jsou v depresivní fázi.
Ve skutečnosti byla výkonnost ECB od finanční krize v roce 2008 expanzivní a od roku 2019 ještě výraznější. Míra inflace se až do roku 2008 pohybovala kolem 2 %. Ekonomická opatření přijatá v tom roce způsobila určitý nárůst, ale pak se inflace propadla. Následně, navzdory pobídkám hospodářské politiky, inflace zůstala výrazně pod cílem 2 %.
Odchylky inflačního cíle
Evropská centrální banka ve svém sdělení naznačila, že právě expanzivní opatření v měnové politice mohou způsobit dočasné překročení cíle. ECB však nemusí při prvních náznacích zrychlení inflace měnit svou orientaci a oznámila, že svou politiku změní jen tehdy, když bude konzistentně dosahovat 2 % inflace a za předpokladu, že se odhaduje, že tato míra určitou dobu přetrvá.
Jinými slovy, bude reagovat jen na trvalé inflační trendy. Nyní je třeba doufat, že nedávné prudké nárůsty inflace nevyvolají restriktivní reakci, protože původ spočívá zejména v nákladech na energie, i když ty se mohou přenést na jiné zboží. Ekonomika se však ještě ani zdaleka nepovažuje za dostatečně zotavenou z krize na změnu měnové politiky. Kromě toho za stimulaci hospodářské aktivity lze považovat i růst inflace snížením reálných úrokových sazeb.
Následující graf ukazuje, jaká by byla cesta harmonizovaného CPI od roku 2003, kdyby byl splněn cíl 2 % růstu (modrá čára) a jaký byl skutečný průběh (oranžová čára). Evropské ekonomiky vykazují od roku 2014 velmi nízkou inflaci či dokonce deflaci. Jak je vidět, překročení 2 % hranice by nás od nynějška přivedlo blíže k cestě, která byla v roce 2003 označena za přiměřenou. A to by znamenalo, že ekonomiky dokáží překlenout mezery, kterou mají v nedostatečném využívání výrobní kapacity.
Nástroje ECB
Navzdory všemu není jasné, jak bude ECB reagovat na výkyvy cenového indexu směrem nahoru, vzhledem k naznačené toleranci. ECB přijímá rozhodnutí o měnové politice založená na dvou pilířích:
makroekonomické prognózy zohledňující různé ukazatele aktivity,
měnové a finanční podmínky.
Tento režim bude zachován i nadále, ačkoli ECB naznačila, že bude přikládat větší význam makroekonomickému pilíři, který bude sloužit k zajištění solidnosti hospodářského oživení po nedávné krizi.
Vzhledem k tomu, že reakce měnové politiky bude na základě vlastního uvážení a méně mechanická, je nezbytné, aby ekonomické subjekty při rozhodování uměly interpretovat ukazatele řízené ECB. A ještě důležitější je, aby se měnové politice důvěřovalo, že určuje inflační očekávání ekonomických subjektů.
